Děti se ve školce schází celoročně každé pondělí, úterý, středu a čtvrtek od 9:00 do 16:30. Program probíhá za každého počasí a jeho struktura a náplň se proměňuje podle ročního období. Pracujeme metodou zážitkové pedagogiky, učíme děti ctnostem. V procesu učení nás inspiruje příroda v našem okolí (Kokořínsko) a události mezi dětmi.
Během roku spolu s rodiči a dalšími přáteli školky slavíme tradiční i netradiční svátky. Jsou to chvíle, kdy jsme všichni spolu a zažíváme mnoho tvořivosti, radosti a učíme se ze zvykům našich předků.
DoNitra je zapsaným spolkem od roku 2001. Od roku 2002 je naším sídlem chmelový statek, který postupně měníme na turistické a programové středisko.
Posláním spolku DoNitra je pronajímat objekt a připravovat zážitkové kurzy. Cílem těchto kurzů je vytvořit prostor pro setkání lidí, myšlenek, rozvoj tvořivosti, řemesla a sebe. Zkrátka prostor, ve kterém je možné objevovat nové podnětné zkušenosti a také je integrovat do svého každodenního života.
V roce 2015 jsme začali provozovat i lesní klub V Údolí.
Ve školním roce 2021/22 nás budete potkávat v nové sestavě.
Můj “motor” pro školku zažehnul při jejím vzniku a stále jede, protože tato jízda krajinou, s dětmi, ve hře, smíchu i v tichu mi přináší radost a naplnění. Baví mě se stále učit a hledat inspiraci, objevovat, sdílet a být. Ve školce je pro mě jednou z nejdůležitějších hodnot respekt - k sobě samým, k lidem, přírodě i prostředí, ve kterém se nacházíme.
Dětem přináším své zkušenosti ze zážitkové pedagogiky, které se v Prázdninové škole Lipnice věnuji už přes 20 let. Když nejsem ve školce, pracuji s dospělými jako lektorka, koučka a terapeutka. Starám se o chod školky i její zázemí, rituálky a slavnosti.
Věřím, že všechno, co k životu potřebujeme se můžeme naučit ve školce, a to neplatí jen pro děti.
Ze všeho toho vychovávání, které jsem zažil, je největším drahokamem výchova ke svobodě. Hodně blízko jsem jí byl na waldorfu, nejdříve jako rodič a pak i jako vychovatel, a nejdále kdysi dávno na PedF UK na ideologicky zarudlých přednáškách. Nejkrásnější téma, ale také největší výzva pro všechny zúčastněné: jak na to a stále se vracející otázka, kdo koho vlastně vychovává? 🙂 Pro děti je svoboda ještě přirozené prostředí, nám už se trochu ztratila... Snad i proto se mi líbí možnost být průvodcem v údolní školce. Stát se společníkem na cestě, v tomto případě vedoucí přírodou a světem ctností, tradičních svátků a spontánního bytí s nečekanými zážitky a novými setkáními. Společně zkoumat kokořínské lesy, lézt po skalách, meditovat pod dubem, koupat se v čolkovišti, vyrobit něco krásného, naučit se něco nového, udělat někomu radost... a přitom společně ochutnávat tu svobodu.
Jsem předškolní pedagog srdcem i duší a mám to i vystudované. Jsem maminka dvou, dnes už dospělých dětí. Mezi dětmi předškolního věku se pohybují už přes 20 let, a pokud byste se mě zeptali, kdo je mým největším učitelem, tak to jsou právě děti. Je to dennodenní práce především sama na sobě, abych dokázala dávat příležitosti dětem k tomu růst. Baví mě dětem naslouchat a nechat se jimi vést po neprošlapaných cestách. Jedna z těch cest mě dovedla až k výchově ke ctnostem. Ta mi teď obohacuje můj profesní i osobní život. Další z těch cest mě ze státního školství přivedla až sem do lesního klubu V Údolí. Jsem divadelník a tvořivec, baví mě si hrát a tvořit s čímkoliv. Čím jsem starší, tím více také nacházím smysl v pobytu v přírodě. No prostě chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem pochopila, kde je mi nejlíp a nepřestávám žasnout, čeho všeho jsme součástí. Velmi často a nahlas se směju. Miluji lidi a věřím v dobro v nás i kolem nás.
Se školkou kráčím od jejího samotného začátku. Jsem mámou 4 dětí, které postupně školkou prochází. To kvůli nim jsem se pro tuto myšlenku nadchla. Ráda cestuji a sním o možnostech, které život může přinést a to mám s dětmi společné.
Práci s dětmi jsem okusila už před narozením vlastní dcery, která je mou velkou učitelkou. Objevila jsem Montessori pedagogiku, pro kterou jsem se nadchla a v současné době se jí snažím uplatňovat i v lesním klubu V Údolí.